Výstavy a veletrhy

Březen:

Veletrh zahradní a komunálním techniky, architektury, nábytku a zeleně

Kdy: od 31. 3. 2022 do 3. 4. 2022

Kde: FOR Garden v Praze veletržní areál Praha Letňany

Duben:

TECHAGRO, Biomasa, Silva Regina 2022

Patří mezi největší zemědělský veletrh v Evropě.

Kdy: od 3. 4. 2022 do 7. 4. 2022

Kde: Výstaviště Brno  

Výstava pro zahrádkáře, chalupáře, kutily, zahradníky a milovníky přírody

Kdy: 6.4. – 10.4.2022

Kde: Litoměřice – výstaviště

Květen:

Výstava historických traktorů 2022

Kdy: od 28. 5. 2022 do 29. 5. 2022 od 9:00 – 17:00 hodin

Kde: Jabloňov u Velkého Meziříčí  

AUTOSALON NA ZAHRADĚ ČECH

Výstava: osobních automobilů, užitkových a nákladních vozů, zemědělské i manipulační techniky, elektrických motocyklů, elektrokol, mezinárodní přehlídky historických vozů, řadu soutěží, exhibicí, show a bohatý kulturní program

Kdy: 27.5. – 29.5.2022

Kde: Litoměřice – výstaviště  

Červen:

Naše pole 2022

Výstava zemědělské techniky, přehlídka odrůd zemědělských plodin, ochrany a výživy rostlin.

Kdy: od 14. 6. 2022 do 15. 6. 2022

Kde: Nabočany

Výstava DemoGreen 2022

Výstava zahradní, zemědělské a ostatní techniky, péče o zeleň, dřeviny a veřejné plochy.

Kdy: od 23. 6. 2022 do 24. 6. 2022)

Kde: areál letiště Vyškov  

Srpen:

Janovská traktoriáda 2022

Kdy: 5.8. 2022 od 10h

Kde: Janov u Litoměřic

Železnohorský Traktor 2022

Kdy: od 20. 8. 2022 do 20. 8. 2022

Kde: Žďárec u Seče

ZEMĚ ŽIVITELKA

Kdy: 25. 8. do 30. 8. 2022

Kde: Výstaviště České Budějovice

Září:

ZAHRADA ČECH

Výstava zaměřená na zahrádkáře, chalupáře, kutily, zahradníky a milovníky přírody

Kdy: 9.9. – 14.9.2022

Kde: Litoměřice – Výstaviště 

Chcete přidat vaši výstavu nebo akci, pošlete nám termín akce na info@krouzim.cz a my ji přidáme do seznamu.

Výměna motorového oleje v zahradním traktoru

Jedna z nejdůležitějších částí je péče o srdce traktoru a to je motor.

Jeho údržba a servis je důležitá část, aby vám dlouho sloužil bez problémů a zbytečných investic

Nyní se zaměříme na nejdůležitější část a to je v prvé řadě na výměnu oleje.

Jak často měnit olej?

Oleje v motoru zahradního traktoru se mění u nového stroje nejprve po 5 mth a nadále v rozmezí 50-100 mth nebo 1x ročně a to dle druhu motoru.

  1. s olejovým filtrem po 100 mth.
  2. mazané rozstřikem po 50 mth.

Co budu potřebovat k výměně motorového oleje?

Nejprve si nachystáme nádobu, na vypuštěný olej a nářadí (klíč na filtr, klič na povolení šroubu (zátky) na výpusti z motoru. Některé motory mají již vypouštěcí bajonetové zátky, na které není klíč potřeba.

Výměna oleje se provádí, když je traktor postavený na rovině, aby bylo zajištěno správné měření obsahu oleje v motoru.

Postup pro motory s olejovým filtrem

Postup na vypuštění oleje

  1. Nejprve traktor nastartujeme a necháme cca 5 minut nastartovaný, aby se prohřál olej a snadno vytekl a vyplavil drobné částice usazené na dně motoru.
  • Povolíme nalévací hrdlo (A)
  • Povolíme vypouštěcí zátku (B) a necháme vytéct olej do nádoby, poté zátku natočíme zpět.
  • Pod olejový filtr (C) dáme hadr nebo vytvarovaný plech do tvaru U, aby nám olej nenatekl pod motor a nezamastil řemen pojezdu.
  • Pomocí klíče na olejové filtry povolíme olejový filtr (C).

Postup na nalití oleje

  1. Namontujeme olejový filtr (C) a pevně utáhneme rukou, filtr nepřetahovat!!!!
  2. Zkontrolujeme, jestli máme utaženou zátku na výpusti (B)
  3. Nalijeme olej přes nalévací hrdlo (A)
  4. U jednoválcových motorů
  5. do 15HP nejčastěji 1,2-1,4l oleje
  6. od 17HP – 1,4l -1,9l oleje
  • U dvouválcových motorů 1,7l – 2l oleje

Přesný obsah a typ oleje najdete v návodu motoru, pokud ho nemáte doporučujeme nalít nejprve 1,2l, překontrolovat hladinu pomocí měřící rysky, která je umístěna na nalévací zátce a postupně dolévat do požadované hladiny, která je vyznačena na rysce pomocí šrafování.

V případě kopcovitého terénu je dobré hladinu oleje držet na horním šrafování rysky.

Po té traktor nastartujeme a necháme cca 1 min. motor běžet, po vypnutí motoru opět zkontrolujeme hladinu oleje a popř. olej dolejeme.

Postup pro motory bez olejového filtru (mazané rozstřikem)

Postup je stejný, jako u motorů s filtrem akorát se vynechá krok s olejovým filtrem.

Jsou i případy např. u riderů, kdy se k vypouštěcí zátce nedá dostat a olej je nutné vysát pomocí odsávačky přes napouštěcí hrdlo.

Nejčastěji používané oleje 5W30, 10W30, SAE 30, 10W40

Pokud si nejste jistí, jaký olej v motoru máte, můžete použít jeden z těchto olejů, pouze SAE 30 se používá pouze v letním období, v zimě s ním traktor nenastartujete, protože má hustotu při nízkých teplotách, jak med.

Oleje používejte výhradně určené pro zahradní techniku a pro vzduchem chlazené motory, protože motor se zahřívá až na 170°C.

Návod je univerzální pro všechny typy vzduchem chlazených motorů používaných v zahradních traktorech

Např. pro motory Brigss&Stratton, Loncin, Zongshen, Honda, Kawasaki ….

V případě, že máte motor v traktoru označený např. Husqvarna, Stiga, Al-ko, Solo, John Deer, Weibang atd….tak se jedná ve většině případů o motory přímých výrobců s rozdílem, že na motorech není uveden výrobce motoru, ale výrobce traktoru.

Lepší jakýkoliv olej v motoru než žádný olej v motoru!!!!!

Nezapomeňte olej a filtr ekologicky zlikvidovat.

Výměna motorového oleje v sekačce

Pokud chceme, aby nám naše sekačka dlouho a bez problémů sloužila, musíme se o ni řádně starat. Jednou z nejdůležitějších částí této péče je starost o srdce sekačky a tím je motor.

Jeho údržba a servis je velmi důležitá, aby vám dlouho fungoval bez problémů a zbytečných investic.

U motoru je nejdůležitější pravidelná výměna oleje a my vám nyní vysvětlíme, jak na to.

Jak často měnit olej?

Oleje v motoru u sekaček se mění u nového stroje nejprve po 5 mth a nadále po 25 -50 mth nebo 1x ročně a to dle druhu motoru.

  1. s olejovým filtrem po 50 mth.
  2. mazané rozstřikem po 25 mth.
  3. Nebo 1x za rok, když nenajedete servisní interval

Co budu potřebovat k výměně motorového oleje?

Nejprve si nachystáme nádobu, na vypuštěný olej a nářadí (odsávačku, klíč na filtr, klíč na povolení šroubu (zátky) na výpusti z motoru. Některé motory mají již vypouštěcí zátky, na které není klíč potřeba.

odsavačka

Postup pro motory s olejovým filtrem a vypouštěcím šroubem

Postup na vypuštění oleje

  1. Nejprve si sekačku nastartujeme a necháme cca 5 minut motor zahřát, aby se prohřál olej, snadno vytekl a vyplavil drobné částice usazené na dně motoru.
  2. Povolíme vypouštěcí zátku a necháme vytéct olej do nádoby, poté zátku natočíme zpět.
  3. Pod olejový filtr dáme hadr nebo vytvarovaný plech do tvaru U, aby nám olej nenatekl pod motor a nezamastil řemeny.
  4. Pomocí klíče na olejové filtry povolíme olejový filtr.
klíč na filtry

Postup na nalití oleje

  1. Namontujeme olejový filtr a pevně utáhneme rukou, filtr nepřetahovat!!!!
  2. Zkontrolujeme, jestli máme utaženou zátku na výpusti
  3. Nalejeme olej přes nalévací hrdlo
  4. U jednoválcových motorů
  5. do 9 HP nejčastěji 0,5-0,6l oleje
  6. od 10 HP – 1,4l oleje

Přesný obsah a typ oleje najdete v návodu motoru, pokud ho nemáte, doporučujeme nalít nejprve 0,5l, překontrolovat hladinu pomocí měřící rysky, která je umístěna na nalévací zátce a postupně dolévat do požadované hladiny, která je vyznačena na rysce pomocí šrafování v dolní části měrky.

měrka

V případě kopcovitého terénu je dobré hladinu oleje držet na horním šrafování rysky. Měření se provádí při zataženém víčku.

Pak sekačku nastartujeme a necháme cca 1 min. motor běžet, po vypnutí motoru opět zkontrolujeme hladinu oleje a popř. olej dolejeme.

Postup pro motory bez olejového filtru (mazané rozstřikem)

Postup je stejný, jako u motorů s filtrem pouze se vynechá krok s olejovým filtrem.

Nejčastěji používané oleje 5W30, 10W30, SAE 30, 10W40

Pokud si nejste jistí, jaký olej v motoru máte, můžete použít jeden z těchto olejů, pouze SAE 30 se používá pouze v letním období, v jarním a podzimním období se s ním sekačka hůře startujete, protože má hustotu při nízkých teplotách, jak med.

Oleje používejte výhradně určené pro zahradní techniku a pro vzduchem chlazené motory.

olej

Např. pro motory Brigss&Stratton, Loncin, Zongshen, Honda, MTD, Kawasaki ….

Můžete se také setkat s označením motorů např. Dakr, Husqvarna, Stiga, Al-ko, Solo, John Deer, Weibang, Hecht, Vega atd….

Lepší jakýkoliv olej v motoru než žádný olej v motoru!!!!!

Přehled olejů a filtrů

Nezapomeňte olej a filtr ekologicky zlikvidovat.

Tento návod je univerzální pro všechny typy motorů používaných v zahradních traktorech

Pokud si na výměnu oleje netroufnete nebo nemáte doma nářadí na potřebnou výměnu oleje, navštivte se sekačkou odborný servis, kde vám olej rádi vymění a při té příležitosti i překontrolují celou sekačku.

Jak správně vybrat zahradní traktor (sekačku, minirider, rider)

Někdy bývá zahradní traktor nazýván sekačkou, ale to v dnešní době úplně nevystihuje jeho podstatu, protože traktory již nesečou jen trávu, ale lze je využít na spoustu jiných činností. Možná není na první pohled vidět rozdíl mezi různými traktory, ale tyto rozdíly jsou velmi znatelné a podstatné.

Zahradní traktor je neocenitelným pomocníkem nejen na zahradě, na které ho využijete na sekání trávy, ale i na odvoz dříví a další činnosti. Ušetří vám spousty času, který pak můžete věnovat rodině nebo svým koníčkům. Vyplatí se pořídit ho již na pozemky od 500 m2.

Zahradní traktory dělíme do kategorií:

  • sběr do koše posečená tráva nebo listí je tunelem dopravována do koše s, těmito traktory lze pomocí deflektoru sekat i bez koše nebo mulčovat pomocí zaslepení tunelu mulčovací klapkou.
Minirider

Zahradní traktory se sběrem do koše jsou nejlépe využívány na udržování krásného trávníku okolo domů, chat, chalup a bazénů, zabráníte tomu, abyste nosili na obuvi, nohách nebo pantoflích posečenou trávu do bazénu nebo do domu.

  • boční výhozposečená tráva je vyhazována bočním otvorem na stranu.
Traktor s bočním výhozem

Někteří výrobci k traktorům vyrábí jako příslušenství koše, do kterých se posečená tráva dopravuje rourou připevněnou na boční otvor. Tento způsob sběru není ideální, roura se často ucpává, pokud není její součástí ventilátor. Lze je použít i na mulčování, kdy se zaslepí boční otvor.

Zahradní traktory s bočním výhozem jsou ideální pro sečení neudržovaných ploch, kde není brán zřetel na kvalitu a vzhled posečené trávy. Nehodí se na sečení okolo bazénů, asi málokdo by chtěl mít bazén plný posečené trávy.

  • mulčovací (ridery)umí jen mulčovat, tzn. že trávu rozdrtí a nechá ji ležet na zemi. Tyto traktory se používají na neudržované plochy, kde nezáleží na kvalitě sečení.
  • víceúčelové – někteří výrobci vyrábí univerzální zahradní traktory, tzn. že lze na traktorech měnit sečení např. sečení se sběrem do koše za mulčovací sečení.

Podle využití se traktory dále dělí na:

Hobby: využijete jen na sečení

Poloprofi: k traktorům lze připojit dopředu i dozadu příslušenství, možnost připojení aktivního příslušenství (např. zametací kartáč, provzdušňovač atd…)

Profi: je kategorie, kde jsou traktory osazeny motory a převodovkami určenými pro nejnáročnější podmínky, k traktorům je možnost připojit přední i zadní příslušenství i příslušenství s aktivním pohonem ( např. sněhová fréza, vertikutátor atd…)

Nad čím se před výběrem zamyslet?

  1. Na co budu traktor využívat
  2. Jen na sečení nebo i v zimě na údržbu?
  3. Na odvoz dříví, hlíny, bedýnek po zahradě?
  4. Na odvoz dříví z lesa atd…?
  5. Budu využívat ostatní příslušenství – přední, zadní závěs?
  6. Jak velký mám pozemek?
  7. Mám členitý pozemek?
  8. Mám pozemek na rovině nebo ve svahu?
  9. Jak často budu sekat?
  10. Mám suchý nebo mokrý pozemek?
  11. Budu sekat sucho nebo i mokrou trávu?
  12. Mám neudržovaný pozemek?

Nejčastější chyby při výběru traktoru:

  1. Koupě podle šířky branky
  2. Do kopcovitého terénu koupě traktor bez tlakového mazání
  3. Spousta uživatelů si myslí, že čím širší sečení tím lepší. Není to pravda, šířku sečení je potřeba volit podle členitosti terénu
  4. Na velký pozemek mě stačí co nejlevnější traktor – opravdu nestačí.

Zde si řekneme něco víc o traktorech, z čeho se skládají

Pohon kol u zahradních traktorů zajišťují převodovky:

  1. manuální převodovky – není zde klasická spojka, jako u aut, ale řadí se pomocí sešlápnutí brzdového pedálu.
  2. Hydrostatická
  3. Hydrostatická s uzávěrkou difernciálu
  4. Hydromotory
  5. Variátorové

Hydrostatické, variátorové a převodovky s hydromotory se ovládají sešlápnutím ovládacího pedálu popř. zatlačením ruční páky vpřed nebo vzad.

Rychlost pojezdu u většiny traktorů je do 6,8 km/h a 8km/h u riderů.

Kde je vhodné použití převodovek:

  1. Manuální se využívá na rovných dlouhých pozemcích, bez překážek.
  2. V případě, že se traktor využívá jen na sečení rovinatých a suchých ploch, stačí převodovka bez uzávěrky diferenciálu.
  3. Pokud traktor plánujete používat na mokrém terénu nebo v zimním období, tak se uzávěrka diferenciálu hodí. Zvlášť ji využijete v kopcovitém terénu, kde není ještě potřeba traktor s pohonem 4×4 (AWD).
  4. Pohon 4×4 je u zahradních traktoru stálý, to znamená, že na každé kolo je přenášena stejná síla pohonu. Je potřeba v kopcovitém terénu, podmáčeném terénu a využijete pohon i v zimním období při odhrnování sněhu

Některé traktory mají pohon 4×4 a současně i uzávěrku diferenciálu, která uzavírá zadní kola.

Pneumatiky je vhodné volit dle druhu terénu, na okrasný trávník se používají pneumatiky s travním vzorkem, na ostatní plochy lze použít např. pneu s hrubým vzorkem nebo se šípovým vzorem. Rozměry pneumatik se liší podle druhu traktoru. U miniriderů se nejčastěji používají kombinace 10-13“ přední a 15“ vzadu u menších traktorů kombinace 15“ vpředu a 18“ vzadu. U větších traktorů kombinace 16“ vpředu a 20“-23“ vzadu.

Pohonové jednotky (motory):

se vyrábí o výkonu od 6Hp-26Hp a zajišťují dostatečnou sílu, jak na pohon traktoru, tak na pohon sečení. Motory se vyrábí v různých variantách a různých provedeních, jednoválcové a dvouválcové motory. Je potřeba dbát, kde budu traktor používat, zda koupit traktor s motorem mazaným rozstřikem nebo tlakově mazaný do 25-30° sklonu. V žádném případě se nesmí používat motor mazaný rozstřikem v kopcovitém terénu více jak 10° sklonu, po čase dojde k jeho zadření. Na vysokou trávu vám nebude stačit jednoválcový motor, pokud je na traktoru široké sečení, pak motor nezajistí dostatečnou sílu na pohon sečení.

Z čeho se vyrábí žací ústrojí (sečení)

U zahradních traktorů se vyrábí z plechu, popř. ze slitiny hliníku a to v nejčastějších šířkách od 60 cm do 122 cm. Domečky žacího ústrojí se vyrábí z litiny nebo ze slitiny hliníku. Důležitou částí sečení jsou hřídele, které se vyrábí v síle od 16mm do 30mm. Unašeče sečení se vyrábí z litiny, železa nebo slitiny hliníku.

Druhy sečení na traktoru:

  1. Šikmo usazené sečení – nože jsou umístěny, tak že když praskne řemen, tak se nože nepotkají (nebouchnou do sebe).
  2. Rovně usazené sečení – nože jsou umístěny v jedné rovině a jsou časované, tzn. že rozvod zajišťuje ozubený řemen.

Sečení dále dělíme podle počtu nožů a to na:

a) jednožové

b) dvounožové – sečení má dvě hřídele a na každé je umístěný jeden nůž.

c) třínožové – sečení má tři hřídele a na každé je umístěný jeden nůž.

d) čtyřnožové – sečení má dvě hřídele a na jedné hřídeli jsou dva nože do kříže.

d) šestinožové – sečení má tři hřídele a na každé jsou umístěny dva nože do kříže.

Sečení se dále vyrábí s opěrnými kolečky nebo bez koleček. Kolečka fungují jen v nejnižší pozici, kdy se využívají na střih anglického trávníku, jinak je nevyužijete, protože v každé další pozici jsou kolečka ve vzduchu.

Umístění a uložení sečení:

Sečení jsou na traktorech ve většině případů volně zavěšené tzn. plovoucí, pokud najedete na hrbol, sečení se po hrbolu sveze a nadzvedne se (neskalpuje vám trávník). Sečení jsou často osazeny antiskalpovacími kolečky. Každý traktor má jinak uložené sečení, některé jen a tyčkách o průměru 8-10mm a jiné na plochých závěsech s čepy o síle 16mm.

Zapínání sečení

Sečení se spouští buď pákou tzn. napíná se řemen k sečení nebo pomocí el. spínače, kterým se aktivuje elektromagnetická spojka, na které je umístěna řemenice, která pomocí řemenu roztočí sečení.

Koš nebo také zásobník trávy

Jsou u traktorů o objemu od 150l-400l, dle velikosti a typu traktoru. Koše se vyrábí se z textilie nebo z plastu, vyklápí se rukou nebo pomocí elektromotoru. U některých traktorů je možnost i vyklápění do kontejneru.

Při výběru je potřeba si kontrolovat i výhozový tunel, protože každý traktor má jinak velký tunel a čím je tunel větší, tím méně se ucpává, tzn. např pokud má traktor záběr sečení 102 cm měl by mít tunel min. o velikosti 18x19cm.

Konstrukce traktoru:

Konstrukce traktorů se vyrábí svařováním ohýbaných profilů nebo jeklů, trubek popř. kombinace těchto variant. Jednoznačně nelze říci, který rám je nejlepší, protože každý má své výhody i nevýhody, nejvíce záleží na síle materiálu, který je použitý pro výrobu. Čím je traktor těžší, tím je na něm více kovových částí a tzn. kvalitnější.

Hmotnost traktorů se pohybuje v rozmezí od 120kg – 430Kg, podle velikosti a vybavení traktoru. Základní přepravní rozměry jsou u většiny traktorů 2400x1100x1100 mm včetně koše. Délkový rozměr bez koše 2000-2100mm.

Z čeho se skládá kapotáž traktoru

Každý výrobce používá na kapotáž jiný materiál, někteří používají stříkané plasty do formy, jiní lisované plechové kapoty a v poslední řadě vakuově tvarovaný  ABS materiál. Nejlepší vlastnosti mají plechové nebo stříkané kapotáže, které snesou i tvrdé zacházení a nepraskají.

Čím se ovládá pojezd traktoru

Ovládání pojezdu je u některých typů rukou, páka je umístěna na pravé nebo levé straně blatníku. Další možnost je ovládání nohou, pedály mohou být pro snadné a komfortní ovládání umístěny vedle sebe. Méně komfortní jsou traktory s ovládáním pojezdu vzad, pedál na pojez dozadu se šlape patou, ale je třeba brát v potaz, že nejvíce se jezdí dopředu a pojezd vzad je využívaný minimálně.

Ovládací prvky a doplňkové vybavení 

Jsou na traktorech v poslední době dobře umístěné a to jak viditelně, tak dostupné na ruce i nohy. Stále častěji se setkáváme s doplňkovým vybavením, jako je např. tempomat, automatické vypínání sečení při naplnění koše, hlídání oleje, 12V zásuvka, dobíjení atd…

Dle velikosti pozemku, členitosti a druhu sečení vybíráme traktory, ridery.

Na malé členité zahrady je výhodné volit zahradní traktor (minirider), který má uložené jednonožové sečení mezi přední a zadní nápravou. Tyto traktory jsou velice obratné na malém prostoru a lze s nimi jak sbírat do koše, tak mulčovat. K některým typům lze připojit do zadního závěsu tažené příslušenství.

Nad 1000m2 je výhodné volit zahradní traktory již s dvounožovým, třínožovým nebo čtyřnožovým sečením uloženými mezi přední a zadní nápravou. S těmito traktory se dá sbírat tráva do koše nebo mulčovat, výhodou těchto traktorů je, že se jedná o víceúčelové zařízení, ke kterým lze připojit různá příslušenství.

Pokud plánujete používat traktor celoročně, tak i u levnějších traktorů lze do přední části přidělat radlici na sníh a do zadního závěsu veškeré tažené příslušenství určené pro zahradní traktory.

U dražších traktorů se dá připojit i aktivní příslušenství. Co to je? Aktivní příslušenství je např. sněhová fréza, mulčovač, vertikutátor tzn. že pohon frézy je poháněn pomocí řemenice od motoru traktoru. K těmto traktorům lze připojit i příslušenství do zadního závěsu např, vlek, hrabač, postřikovač atd…

Ale vždy je potřeba brát v potaz, jaký pozemek sečeme a jak často ho sečeme. Pokud sečeme pozemek jednou za měsíc a trávu vysokou 20 cm, tak široký záběr není vůbec vhodný, protože nezvládne rychle rozdrtit tak velké množství trávy a ucpává se pak tunel.

Jak volit záběr sečení

  1. do 76cm stačí na menší pozemky do 500 m2
  2. do 84cm se volí na pozemky do 1000 m2
  3. do 102cm jsou ideální na pozemky do 5000m2
  4. nad 102cm na plochy více jak 5000m2

samostatnou kapitolou jsou hřiště a pravidelně udržované plochy, které se sečou min. 1x týdně. Na ty se využívá sečení se záběrem 122 cm. Na hrbolaté a neudržované plochy není záběr 122 cm vhodný, protože sečení nezvládne posekat tak velkou hustotu trávy a při tom ji vyhodit tunelem do koše. Na neudržované plochy se volí mulčovací sečení nebo sečení s bočním výhozem.

Na pozemky se sklonem víc jak 10° je nutné volit traktor s tlakově mazaným motorem. Na podmáčené, kopcovité pozemky a v případě používání v zimním období volit traktor s uzávěrkou nebo s pohonem 4×4 a s hrubým vzorem pneumatik, které zajistí dobrou přilnavost k zemi.

Nevýhodou zahradních traktorů je, že s nimi nelze dosekávat do krajů pozemků a pod keři a stromy.

Samostatnou kapitolu jsou Ridery s předním sečením.

Rider

Tyto stroje jsou určené, jak na udržované, tak neudržované plochy, výhodou těchto strojů je, že se nimi dostanete pod keře i do různých koutů zahrad.

Oproti traktorům mají kvalitnější mulčování, protože sečení je na mulčování speciálně navrhnuto. Nevýhodou je, že s nimi nelze sekat do koše, ale to lze řešit pomocí příslušenství ke sběru např. sweeper (sběrný vozík). Více o riderech v samostatném článku. Ridery mají aktivní přední příslušenství např. mulčovače, kartáče atd…

Zahradní traktory i ridery jsou víceúčelové stroje, které využijete po celý rok, např. sečení, odvoz dříví, provzdušňování trávníků atd….

Údržba a servis

Kontrola před sečením

Před každým použitím traktoru doporučujeme zkontrolovat hladinu oleje a zběžně překontrolovat šroubové spoje a zavěšení sečení.

Údržba po sečení

Po dosečení trávníků nebo neudržovaných ploch doporučujeme očistit celý stroj od trávy, hlíny a jiných nečistot. Každé žací ústrojí má koncovku na mytí vodou, to ale není vhodné z důvodu, že voda se následně dostane do ložisek a životnost ložisek žacího ústrojí se mnohonásobně zkrátí. Lepším řešením je si traktor zvednout např. pomocí zvedáku a žací vyčistit ručně. K čistění ostatních částí traktoru je nejlépe využít stlačený vzduch a vše z traktoru odfoukat.

Servis strojů:

Traktory nejsou nejlevnější stroje a proto bychom se jim měli o to víc věnovat, tak jako se staráme o servis auta, tak bychom se měli starat i o servis traktorů. Spousta uživatelů to nedělá a o to pak mají dražší následný odborný servis.

Každý traktor má v návodu předepsané servisní intervaly na výměnu oleje a další doporučenou údržbu. Důležité je pravidelná výměna oleje.

Běžný základní servis, jako je mazání pohyblivých částí, popř. výměna oleje lze provádět doma, ostatní úkony doporučujeme svěřit do odborného servisu.

Záruční doba

Dle zákona je běžná záruční doba 2 roky pro koncové uživatele, jak na traktory, tak na náhradní díly. Pokud kupujete na IČ:, je záruka dle obchodního zákoníku. Někteří výrobci nebo prodejci nabízí prodlouženou záruku, ale ta je vždy podmíněna různými podmínkami, např. povinná návštěva servisu v předepsaných intervalech atd..

Přehled příslušenství k zahradním traktorům a riderům

Příslušenství k zahradnímu traktoru – motorový kartáč
  • Mulčovací klapka (ucpávka) – je klín kterým se ucpává tunel a vytvoří se ze sečení v podstatě mixér – mulčování se používá k prohnojení trávníku a tím se dostanou do půdy potřebné živiny. Posekaná tráva zůstává ležet na povrchu, při jemném mulčování (délka 3-5mm po rozdrcení) se rozpadne tráva cca za týden.

K mulčování se používají univerzální nože nebo přímo mulčovací nože.

  • Mulčovací sečení je určené na neudržované plochy, kde není brán zřetel na vzhled mulčovaného pozemku. Při hrubém mulčování (délka po rozdrcení více jak 5mm) trvá rozpad déle a to min 14 dní.
  • Deflektor se nasazuje místo koše a slouží k sečení vysoké trávy. Tráva je vyhazována tunelem od sečení k deflektoru, který trávu usměrní do řádku. Délka trávy je 1-3cm a rozpad trvá dle hustoty několik dní
  • Vozíky se zapojují do zadního závěsu a mají neomezené možnosti, jak převoz dříví, trávy, ovoce atd…
  • Tažené provzdušňovače a hrabače, slouží k údržbě trávníků, provzdušňovač se využívá k propíchání (provzdušnění) trávníku. Hrabač slouží k odstranění starého mechu a staré trávy z trávníku.
  • Radlice na sníh je neocenitelným pomocníkem při odklízení sněhu. Radlice jsou vyráběné v provedení standard a komfort. Komfort znanená, že při natáčení radlice nemusíte slézat z traktoru, ale natočíte ji z místa řidiče.
  • Sněhová fréza se využívá v oblastech, kde padá hodně sněhu, pohon frézy je pomocí řemene od motoru traktoru
  • Sněhové řetězy používají se v zimním období na lepší přilnavost kol na vozovku
  • Závaží se používá, jako doplněk k radlici, aby se vyvážila stabilita traktoru
  • Bubnová sekačka je určená na sečení vysoké trávy, např. na seno pro králíky.
  • Zametací kartáč se používá v zimním období na odklízení prašného sněhu do max. výšky 8cm, nebo na zametání nečistot z chodníků.
  • Rozmetadlo je určená na sypání hnojiv nebo v zimním období na posyp chodníků silnic atd…
  • Mulčovač je určený k sečení neudržovaných ploch
  • Vertikutátor se používá k provzdušnění trávníků nebo odstranění staré trávy z trávníků
  • Válce jsou určené k rozbíjení hrud a uválení zeminy po osetí.

Kde koupit zahradní traktor?

Protože se traktory k prodejcům dodávají rozdělané v bedně nebo v krabici, je namístě si ověřit, jak vám bude traktor dodaný. Každý autorizovaný prodejce vám traktor kompletně složí, seřídí a předvede.

Prodejce bez vlastního servisu vám neposkytne zázemí, které budete potřebovat v případě poruchy, protože vás odkazuje na servis k jiným smluvním prodejcům výrobce. Zde je potřeba brát na zřetel, že ne každý prodejce je zároveň záručním servisem pro stroje zakoupené jinde.

Vybrat zahradní traktor

Jak vybudovat krásný trávník

Krásný a hustý trávník je sen snad každého zahradníka. Jeho splnění není vůbec nemožné, je však třeba dodržovat následující doporučení, jak už při jeho zakládání, tak při následné údržbě.

Příprava půdy a vyrovnání terénu

Ze všeho nejdříve musíme dokonale připravit půdu. Tento krok je mimořádně důležitý a rozhodně ho nepodceňujte. Ideální půda pro pěstování trávníku se vyznačuje vyváženým zastoupením jílu a písku, proto pokud máme půdu příliš jílovitou, můžeme ji vylehčit středně jemným pískem.

Odstraníme kameny, zbytky kořenů a další nežádoucí předměty a pozemek urovnáme do požadovaného tvaru. Terén lze vyrovnat vrstvou štěrku, který bude zároveň sloužit jako drenážní vrstva. Podle potřeby můžeme do této vrstvy vložit drenážní trubku, pokud trávník zabírá větší plochu je vhodné zvážit použití některého ze závlahových systémů. Na štěrk rozprostřeme vrchní vrstvu půdy, která by měla mít tloušťku alespoň 20 cm. Vrstvy několikrát zválcujeme trávníkovým válcem.

Následně půdu řádně prokypříme alespoň do hloubky rýče. Při větší rozloze trávníku nám práci velmi usnadní kultivátor. Poté půdu vyhladíme pomocí hrábí.

Takto připravenou půdu necháme 2 – 3 týdny odpočívat, půda se zhutní a nebude docházet k propadávání. Poté provedeme mechanické nebo chemické odplevelení pozemku, které podle potřeby opakujeme. Až plevel odstraníte, můžete do půdy aplikovat přípravek na zkvalitnění, jako je substrát, a hnojivo.

Termín vysetí a výběr osiva

Termín výsevu travního osiva vychází z období, kdy je nejvyšší pravděpodobnost zachování optimálních podmínek pro klíčení a vzcházení osiva. V praxi zakládáme trávníky výsevem ve dvou termínech, a to na jaře a na podzim, konkrétně duben, květen a září poskytují většinou nejlepší klimatické podmínky. Přihlédnout musíme i ke konkrétním podmínkám jako je poloha, nadmořská výška atd.

Při zakládání trávníku hraje výběr osiva klíčovou roli, určuje vlastnosti a charakter budoucího trávníku, proto jeho výběr v žádném případě nepodceňujte. Je důležité si odpovědět na otázku, k jakému účelu má trávník sloužit a v jakých podmínkách bude růst. Jiný typ je vhodný, pokud bude sloužit pro reprezentativní účely, nebo pokud bude zatěžován hrou dětí nebo jiným pohybem. Dále je vhodné zvážit, kolik vlhkosti a světla bude mít k dispozici. Výběr travních směsí je široký, proto zajisté najdete tu pravou, přesně pro vaše podmínky.

Výsev

Před výsevem travní směs důkladně promícháme, aby se jednotlivé traviny rovnoměrně rozdělily a trávník získal stejnorodý vzhled. Pro dosažení hustého a odolného trávníku je třeba vysít 20 – 30 g travní směsi na 1 m2 v návaznosti na kvalitě půdy, druhu travní směsi a technice výsevu.

Technika výsevu závisí na našich možnostech a podmínkách. Na menších plochách výsev provádíme většinou ručně. Můžeme si pomoci rozdělením pozemku na menší části, například použitím provázku. Odvážíme si množství osiva podle velikosti plochy a rozdělíme ho na dvě poloviny, první polovinu vyséváme rozhozem při chůzi jedním směrem a druhou polovinu vyséváme kolmo na tento směr, tím docílíme rovnoměrného výsevu. Po výsevu osivo lehce zapravíme hráběmi a zválcujeme zahradním válcem.

Na velké plochy můžeme použít secí strojek, výsev je rovnoměrnější a spotřeba osiva není zbytečně vysoká.

První péče

Důležitá je stálá vlhkost pozemku během prvního měsíce, kdy jednotlivé druhy trav vzcházejí, dle zvolené travní směsi osivo vzchází za 20 – 35 dní. Jakmile osivo zaschne, pak nevyklíčí a výsledkem bude trávník s prázdnými místy.  Pokud neprší je trávník vhodné zalévat i třikrát denně, nejlépe v ranních nebo večerních hodinách. Při zalévání pozor na vyplavení osiva proudem vody, nejvhodnější je použí zahradní rozstřikovač s jemným rozstřikem.

Sečení

Čas na sečení nově založeného trávníku nastane asi po 8 týdnech při výšce cca 80 – 100 mm, sečeme maximálně o jednu třetinu z délky rostlin. Prvním sekáním se zlikviduje většina jednoletých plevelů, které vzcházejí současně s osivem. Další sečení se opakuje podle typu trávníků a přírůstků. Ideální je sekat 1-2krát týdně na výšku minimálně 3 cm kvalitní sekačkou nebo zahradním traktorem.

Hnojení

Hnojení je velmi důležité pro doplnění živin a podpoření zdravého růstu trav, pro zabarvení a odolnost a správný kořenový systém. I mezi hnojivy existuje velké množství druhů a variant. Volit můžeme mezi hnojivy organickými, minerálními nebo kombinovanými.

První hnojení na začátku jarní sezóny se doporučuje v dubnu a mělo by se skládat z dusíkatého hnojiva na růst, dále fosforu na posílení kořenů a to hlavně právě u mladých trávníků. Další hnojení by mělo proběhnout v červnu, potom v září a ke konci října. Přihlédnout samozřejmě můžeme ke klimatickým podmínkám.

Hnojit bychom neměli v horkých dnech za plného žáru a po dešti. Ideálně hnojíme před zálivkou nebo před deštěm.

Na větší trávníky je velice vhodné pořídit rozmetač hnojiva, který zajistí ideální aplikaci.

Jak na vlastní sazenice

Pokud nedáte dopustit na zeleninu z vlastní sklizně, ale zatím jste si netroufli vypěstovat vlastní sazeničky jste tady správně. Připravili jsme pro vás stručný návod na výsev v podstatě čehokoli. Sazeničky vás vyjdou podstatně levněji a i když to stojí trochu času a úsilí, odměnou vám budou skutečně silné a odolné sazenice.

1. Pořízení semen

Tajemství úspěchu začíná právě u semen. Obal je vždy označen odrůdou a dobou výsevu. Pokud máme zásoby z dřívější doby, je vhodné překontrolovat stáří osiva, s každým měsícem totiž klíčivost semen klesá. Pokud si nejsme jisti, je lepší si pořídit semena nová, ze kterých nám jistě většina vysetých semen vyklíčí.

S vyséváním nespěcháme, pokud si nejsme jisti, držíme se doporučením výrobce, které je uvedené na sáčku se semeny.

2. Vlastní výsev

Je-li vhodná doba pro výsev, vysejeme semínka do substrátu pro výsev a množení do nádoby, která bude mít vespod odtokové díry nebo je třeba na dně zajistit drenáž z kamínků nebo například keramzitu. Ideálně použijeme vydezinfikované nádoby. Důležité je nádobu naplnit substrátem až po okraj a před výsevem je vhodné substrát zvlhčit. Drobná semena mohou většinou vzcházet jen z povrchu půdy, větší semena nejčastěji vyséváme tak hluboko, jak jsou velká, maximálně do dvojnásobku jejich velikosti. Aby semena vyklíčila, potřebují příznivé podmínky, tedy přiměřenou vlhkost, teplotu a výživu. Po výsevu opatrně  porosíme vodou, abychom semena nevyplavili, nejlepší je v tomto případě použít rozprašovač, zakryjeme igelitem nebo přiklopíme průhledným víkem v případě různých druhů minipařenišť. V této fázi nezáleží ani tolik na světle (kromě pár výjimek, které se sejí na povrch substrátu), jako na teple, proto je třeba nádobu umístit na teplé místo. Substrát udržujeme vlhký, ale ne přelitý.

3. Sazeničky

Po vyklíčení nastává změna podmínek. Jakmile se objeví rostlinky, nezáleží už tolik na teple, ale záleží především na světle. Sundáme z nádoby igelit nebo víko, tím snížíme teplotu a musíme zajistit co nejvíce světla. Pokud rostlinky nebudou mít dostatek světla budou mít tendenci se za světlem vytahovat a výsledkem budou dlouhé a slabé sazenice.

4. Pikýrování neboli přepichování sazenic

V okamžiku, kdy semínko vykoukne ze země, nasadí první dva lístky, kterým se říká děložní. Jakmile rostlinkám narostou dva pravé lístky je čas přesadit je samostatně do většího. Vybereme vhodné nádoby, ideálně menší květináče s otvory pro odtok přebytečné vody a nasypeme pěstební substrát. Pikýrovacím kolíkem nebo jiným nástrojem zajedeme opatrně pod sazeničku, rostlinku vyrýpneme a vložíme do nové nádoby až po první lístky. Lehce upěchujeme a zalijeme.

Jakmile nastane doba, kdy chceme dát sazenice ven, ať už na záhon či do skleníku přichází čas na poslední přesazení. V této fázi má sazenice již bohatě rozvinutý kořenový systém, proto s nimi zacházíme velmi opatrně. Lehce zatlačíme z obou stran květináče nebo sadbovače a opatrně celý kořenový bal vyklopíme, vložíme na konečné stanoviště, přihrneme substrát, zlehka upěchujeme a zalijeme.

První stupeň jsme zvládli a při správné péči se můžeme těšit na bohatou úrodu. Hodně pěstitelských úspěchů!

Květináče

Květiny nás těší svou pestrostí, barvami a vůní a správně zvolený květináč podtrhne jejich přirozenou krásu, napomůže jejich správnému růstu a stane se skvělým doplňkem ať už doma, na balkóně, terase nebo zahradě. Můžeme vybírat z nespočetného množství materiálů, tvarů a barev.

V prvé řadě bychom měli odlišit, zda hledáme květináč nebo obal na květináč. Květináč má ve dnu otvory, kterými může přebytečná voda odtéct. Obal na květináč vodu zadrží a plní především estetickou funkci.

V podstatě můžeme volit mezi třemi typy nádob. Je to květináč s miskou, kde dekorační funkci plní právě květináč, který má na dně otvory, jimiž odteče přebytečná voda a tu zachytí právě miska. Jako další můžeme vybrat plastový květináč, který vložíme do obalu na květináč. Obal plní hlavně dekorační funkci, ale také zachytává přebytečnou vodu. A třetí možností je samozavlažovací květináč, který je složený ze dvou nádob. Pomocí knotů je voda ze spodní nádoby přiváděna přímo k rostlině a díky mezeře mezi nádobami je zaručeno, že kořeny zůstanou provzdušněné a substrát už nikdy nebude přemokřený.

Typy květináčů podle umístění

Při výběru květináče už máme zřejmě předem jasno, kam květináč umístíme, zda do interiéru nebo exteriéru.

Květináče určené do exteriéru jsou odolnější proti přemokření a mrazu, měly by být také dostatečně stabilní a odolné vůči nárazu a také UV záření. Květináč určený do exteriéru většinou není problém umístit také uvnitř.

Při výběru květináče do interiéru je to jednodušší, většinou řešíme, aby byl dekorativní a dostatečně velký pro danou rostlinu. Pokud vybíráte květináče pro menší místnost, je lepší zvolit vzhledově podobné květináče, spousta malých květináčků by pokoj ještě víc zaplnilo a zmenšilo.

Velikost květináče

Šířka i výška by měla odpovídat velikosti rostliny a musí nabídnout dostatečný prostor pro kořeny. Pokud si nejste jistí, vždy vyberte květináč raději o trochu větší, aby měla rostlina prostor pro růst. Při přesazování vybíráme květináč asi o 20% větší, než je původní.  Kolem kořenového balu by měl zůstat prostor 5 cm a měl by být 3-4 cm pod okrajem květináče. Obal na květináč by měl být tak velký, aby květináč překryl a mezi obalem a květináčem by měla zůstat mezera alespoň 1-2 cm.

Tvar a barva

Tvar a barva květináče by měla ladit s místem, kde je umístěn a zároveň i s rostlinou.

Barvu květináče můžete ladit s listy nebo květy rostliny, nebo s barvou interiéru, záleží také na vašem vkusu. Pokud si nejste jisti jakou barvu zvolit, osvědčená je bílá. Ta se hodí ke každé rostlině, i do každého interiéru.

Každé květině sluší jiný tvar a barevnost květináče. Univerzální rada říká, že čím bohatší a barevnější rostlina, tím jednoduší květináč by měla mít a naopak.

V současnosti jsou trendem spíše jednobarevné květináče jednoduchých tvarů.

Materiál květináče

Keramické květináče

V současnosti jsou k dispozici v celé řadě barevných kombinací a patří k velmi rozšířeným. Můžete je použít jak v interiéru, tak v exteriéru. Výhodou tohoto typu květináče jsou pórovité stěny, z nichž se dobře odpařuje voda, substrát tedy poměrně rychle vysychá a tím se rostlina lépe chrání před přílišným přemokřením. Za jednu z nevýhod lze u keramických květináčů označit vyšší hmotnost. Minusem je samozřejmě i to, že se snadněji rozbíjejí.

Plastové květináče

Plastové květináče jsou oproti páleným je levnější, lehčí a nerozbitné. Mají však stěny bez pórů, proto v nich substrát hůře vysychá a kořeny častěji postihuje hniloba. Proto byste v nich měli květiny zalévat méně často. K jejich výhodám patří již zmíněná nižší cena, nenáročnost na údržbu a velké množství barev a tvarů. Nejsou však příliš vhodné pro venkovní použití.

Betonové květináče

Betonové květináče jsou vhodné pro vnitřní i vnější použití, jsou odolné proti povětrnostním vlivům a dostatečně stabilní. Velmi dobře se vyjímají v moderní zahradě.

Ratanové květináče

Přírodní ratan lze použít v interiéru, ale pro venkovní použití není příliš vhodný vzhledem k malé odolnosti vůči povětrnostním podmínkám a vlhku. Jako náhrada ratanu se používá umělý ratan, tzv. Polyratan, ratanové pruhy jsou nahrazeny dráty, které jsou potažené umělou hmotou. Vzhled velmi dobře imituje povrch a barvu přírodního ratanu. Květináče z umělého ratanu jsou odolné a výhodou je i snadná údržba.

Dřevěné květináče

Dřevěné květináče perfektně zdůrazňují estetické vlastnosti rostlin, které jejich nevšední stěny hostí. Dřevo je tradičním a krásným, přírodním materiálem a pokud je dobře ošetřeno, svého majitele těší velmi dlouho.

Kovové květináče

U kovových květináčů je nutná povrchová úprava, která chrání před korozí. Obsahují vnitřní látkovou vrstvu, která zabraňuje kontaktu zeminy s pozinkovaným povrchem. Pozor musíme dát na kyselost některých hnojiv, která může nepříznivě působit na kovový povrch.

Do kovových květináčů řadíme i nerezové květináče, které zaujmou především svým moderním vzhledem. Jejich výhodou je vysoká pevnost, odolnost a zároveň nízká váha. Můžeme je umístit jak v moderním interiéru i exteriéru.

Samozavlažovací květináče

Samozavlažovací květináče se stávají stále populárnější, jsou přínosné pro rostliny a pohodlné pro vás, protože odpadá nutnost pravidelné zálivky. Odjezd na dovolenou není v případě použití samozavlažovacích květináčů pro květiny žádná katastrofa. Jejich design se v posledních letech výrazně rozšířil a je opravdu z čeho vybírat. Funkční samozavlažovací květináč by měl obsahovat hladinoměr, zalévací šachtu, knot, rezervoár vody a prostor pro cirkulaci vzduchu. Další výhodou je, že nedochází k odplavování živin a díky pravidelnému režimu si substrát udržuje ideální vlastnosti.

Květináče pro orchideje

Orchideje jsou při výběru nádoby specifickou skupinou. Ideální umístění je v průhledné nebo alespoň průsvitné nádobě, aby ke kořenům mohlo světlo, protože u těchto orchidejí probíhá fotosyntéza nejen v listech, ale i kořenech. Květináč by měl být maximálně vzdušný, tedy ideálně hodně děrovaný, aby substrát prosychal co nejrovnoměrněji, což je důležité pro zdravý růst těchto květin.

Závěsné květináče

Na balkónu, terase i v pergole skvěle uplatníte závěsné květináče. Závěsné květináče jsou ideální k pěstování převislých nebo popínavých rostlin. K dispozici jsou opět různé barvy i tvary, zakoupit se dají také jako samozavlažovací.

Nástěnné a vertikální květináče

Dát si květináč na stěnu není žádný problém. Toto řešení využijete zejména v místech, kde není místa nazbyt, zároveň můžou tyto květináče být výrazným designovým prvkem.

Květináče na zábradlí

Květináče určené přímo na zábradlí skvěle ozdobí váš balkón nebo terasu, odpadne starost s jejich uchycením a umístit je můžeme i ve velmi malém prostoru.

Truhlíky

Truhlíky jsou stálice v sortimentu květináčů. Máloco dokáže prozářit okna záplavou barevných květů tak, jako vhodně zvolený osázený truhlík. Truhlíky využíváme většinou při sázení skupiny menších rostlin a také na letničky.

Truhlíky jsou vyráběny z různých materiálů, plastové, dřevěné, z umělého ratanu i pozinkované.

Stejně jako u květináčů jsou výbornou volbou samozavlažovací truhlíky. Tyto truhlíky se postarají o to, aby měly rostliny vždy dostatečnou vláhu. Stačí jednou za pár dnů nalít do zásobníku vodu a rostliny si samy vezmou tolik, kolik potřebují. Samozavlažovací truhlík je rozdělen na dvě části, do horní nasypete substrát a zasadíte rostliny, stejně jako u běžného truhlíku, ve spodní části se nachází zásobárna vody. Voda prosakuje nahoru a tím poskytuje rostlinám dostatek vláhy. Existují dva způsoby, kterými se voda dostává ke kořenům. První je pomocí tkaných knotů, které do sebe vsakují vodu a vedou skrz mezi-dno do horní části se substrátem, který soustavně zvlhčuje. Druhým způsobem je přirozený přísun vody přes kořeny, kdy má truhlík v mezi-dně výběžky, které jsou zaplněné zálivkou a do kterých rostlina prodlužuje kořeny a vezme si tolik vody, kolik potřebuje.

Truhlíky na zábradlí

Truhlíky na zábradlí jsou velmi praktické a v současné době roste jejich obliba. Umožňují ozdobit váš balkón nebo terasu bez nutnosti složité instalace. Uchycují se samotným truhlíkem, který má pro zábradlí připravený prořez.

Gril

Jak vybrat zahradní gril

Dovedete si představit letní pohodu na zahradě bez grilování? Máte rádi vůni grilovaného masa, špekáčků, hamburgerů či zeleniny? Sejít se společně s přáteli a pochutnat si na vlastnoručně připravených dobrotách je ideální způsob, jak strávit krásný letní podvečer s jedinečnou atmosférou.  Správně vybraný gril vám umožní pořádat takové grilování, kdykoliv si jen vzpomenete.

V současné době lze vybírat z nepřeberného množství grilů, proto je před výběrem vhodné položit si následující otázky:

Kde plánujeme grilovat – na zahradě, terase, balkóně nebo budeme chtít grilovat i doma?

Kolik peněz jsme ochotni do nového grilu investovat?

Jak často a pro kolik lidí budeme chtít grilovat?

Chceme zažít tu pravou atmosféru grilování s rozděláváním ohně a vůní kouře nebo preferujeme rychlou přípravu a mít gril ihned roztopený?

Typy zahradních grilů

Vybírat můžeme ze 3 nejčastějších typů grilů:

Grily na dřevěné uhlí a brikety

Grily na dřevěné uhlí na brikety patří zřejmě mezi nejrozšířenější typy. Příznivci těchto grilů si nedovedou představit grilování bez nezaměnitelné lahodné chuti s nádechem kouře, na které se těšíte celou zimu, a který tento typ grilů dodává pokrmům.

V prvé řadě je tento typ grilu vhodný pouze pro venkovní použití a příprava zabere poněkud víc času, protože rozehřátí grilu trvá asi 20 – 30 minut, ale dá se říct, že tento proces dodává grilování svoje kouzlo. Oproti ostatním typům se ale může rozehřát na vyšší teplotu a tím urychlit samotnou přípravu jídla. Zapalování je často otázkou cviku a pomoc může i horkovzdušná pistole.

Aby nám gril dlouho vydržel a dobře sloužil, musíme o něj dobře pečovat. Po každém grilování bychom měli vyčistit rošt, nejlépe opálit a odmastit. Gril je vhodné skladovat na suchém místě.

Tyto grily bývají lehčí, skladnější a levnější než grily na plyn či grily elektrické, nemívají totiž žádné složité technické prvky. Jsou většinou vyráběné z plechu nebo litiny, z plechu bývají levnější, ale zase o něco méně vydrží.

Při výběru bychom měli dbát na pevnost roštu a jeho velikost, stabilitu konstrukce a objem místa na palivo.

Plynové grily

Plynové grily jsou aktuálním hitem díky jednoduché obsluze a příjemným výkonem. Nemusíte se zdržovat rozděláváním ohně a čištěním grilu a je vhodný i pro méně zkušené kuchaře. K zažehnutí často stačí jediné tlačítko, tzv. Piezoelektrické zapalování, které samo zažehne jiskru a zapálí plyn, gril se rychle rozpálí na vysokou teplotu a za krátkou chvilku lze grilovat. Výhodou je také možnost snadno regulovat teplotu.

Plynové grily mívají více hořáků. Měly by mít alespoň dva samostatně regulovatelné, ale může jich mít třeba i pět, které rovnoměrně rozvádějí teplo po grilovací ploše. Čím více hořáků, tím více pokrmů najednou můžete grilovat, to se ale samozřejmě promítne i na spotřebě plynu. Některé grily mají systém bočních hořáků, kdy jsou hořáky umístěné na bocích grilovací vany. Díky tomu, že mastnota neodkapává na hořáky a nepřipaluje se patří tento způsob grilování mezi nejzdravější. Nevýhodou takto umístěných hořáků je horší regulace.

Provoz plynového grilu bývá jednoduchý a při grilování se neprodukuje tolik kouře a mastnota se nepřepaluje. I údržba je velmi snadná.

Plynové grily bývají většího a robustnějšího provedení a jsou určené do venkovních prostor.

U plynového grilu však chybí charakteristická chuť kouřového aroma a nevýhodou je vyšší cena a dražší provoz.

Elektrické grily

Elektrické grily jsou ideální variantou, pokud grilujeme na balkoně nebo tam, kde by byl problém s kouřem, je pouze nutné zajistit zdroj elektřiny. Malé varianty lze použít i v interiéru.

Použití elektrického grilu bývá velmi jednoduché, hravě ho zvládne i začátečník. Díky různým provedením si na elektrických grilech lze připravit nejen maso či zeleninu, ale také třeba palačinky, podle toho, jaký zvolíte rošt. Na maso, zeleninu a sýry se hodí žebrovaný, na přípravu palačinek rovný. Velikost grilovací plochy přizpůsobíme tomu, pro kolik osob běžně grilujeme.

Při výběru elektrického grilu bychom se měli zaměřit na výkon. Bez dostatečného výkonu se maso dobře a rychle neugriluje. U malého grilu pro občasné použití postačí výkon kolem 2kW, pro častější grilování užijeme výkon kolem 5kW a při velmi častém grilování pro více osob bychom měli uvažovat o výkonu alespoň 10 kW.

Dalším důležitým prvkem je volba materiálu grilovací plochy. Nejčastějšími povrchy jsou litinové, které dobře drží teplo a teflonové, které jsou nepřilnavé.

Nevýhodou elektrických grilů je delší doba roztápění, protože topná spirála potřebuje nějaký čas, než se rozehřeje na požadovanou teplotu a také zde chybí typická vůně kouře a ohně, která dává masu tu nezaměnitelnou chuť.

Ať už si nakonec zvolíte jakýkoliv typ grilu, přejeme vám spoustu krásných, pohodových chvil při vašem grilování.

Vybrat zahradní gril

Jak správně vybrat skleník

Pokud si chceme vypěstovat vlastní čerstvou, opravdu zdravou zeleninu a vlastní sazenice je pro nás pořízení skleníku tou nejlepší investicí. Skleník prodlužuje vegetační období oblíbených druhů zeleniny a zaručuje tím bohatou úrodu většinu roku. Časně zjara ho využijeme k předpěstování zeleniny a letniček, na zimu je vhodný k přezimování přenosných rostlin, které nesnesou mráz.

Při výběru skleníku musíme zohlednit, kde bude stát a na co ho budeme využívat. Zaměříme se na velikost, materiál konstrukce a výplň.

Umístění a velikost skleníku

Při volbě místa, kde skleník umístíme musíme brát v úvahu dispozici zahrady. Ideální polohou pro skleník je umístění jeho podélné osy ve  směru východ-západ, kdy bude moci zachytit první ranní a poslední večerní sluneční paprsky. To se samozřejmě nemusí vždy ideálně podařit, každopádně potřebujeme slunné stanoviště bez zbytečného zastínění a chráněné před větrem.

Velikost skleníku přizpůsobujeme velikosti pozemku a tomu, jaké druhy zeleniny a v jakém množství budeme pěstovat. Rozmyslet bychom se měli důkladně, abychom si v budoucnu nevyčítali, že ten skleník měl být přece jen o něco větší.

Dále bychom měli zvážit na co nám stačí čas a síly. Samozřejmě platí, že čím větší skleník, tím více práce a času.

Pokud budeme pěstovat menší množství zeleniny měl by nám stačit skleník do 8m2, pokud máme větší spotřebu zeleniny a rádi podarujeme i širší rodinu můžeme investovat do skleníku do velikosti 9 – 15 m2.

Ještě poznámka k velikosti, skleník do 40 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky umístěný ve vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku je stavbou, která nevyžaduje žádné povolení.

Tvar skleníku

Obloukové skleníky

Obloukové skleníky dovolují maximální využití slunečních paprsků. Takový tvar ovšem umožňují jen 2 materiály: polykarbonát a fólie (v případě fólie ale hovoříme o fóliovníku)

Skleníky se sedlovou střechou

Zešikmení stěn skleníku je důležité pro pronikání slunečního záření, čím strmější střecha je, tím více světla vniká do skleníku i v zimě. Úhel střechy úhel se pohybuje od 24,5° do 30°. Skleníky se sedlovou střechou můžou mít různou délku, šířku i výšku a mohou se přizpůsobit různým zahradám. Některé z nich se dají i dodatečně prodloužit.

Přístavbové skleníky

Tento typ se využívá nejvíc jako zimní zahrada. Skleník se většinou opírá o stěnu domu. Výhodou je menší nárok na energii v porovnání s volně stojícím skleníkem. Důvodem je menší plocha skla a využívání tepla, které vyzařuje ze stěny budovy. Hlavní nevýhodou je fakt, že rostliny mají k dispozici o 50% méně světla, což nestačí k pěstování zeleniny v zimních měsících, proto se využívají spíše k přezimování rostlin.

Materiál výplně

U materiálu nastává tradiční otázka, je lepší sklo nebo polykarbonát? Odpověď není jednoduchá, oba materiály mají své výhody a nevýhody.

Skleníky ze skla

Sklo je generacemi prověřený a osvědčený materiál přírodního charakteru s přirozeným UV filtrem a propustnost světla je po celou jeho životnost téměř neměnná.

Pokud se rozhodnete pro skleněné výplně je vhodnější zvolit bezpečnostní sklo, které se při rozbití rozpadne na malé neostré kousky. Zvolit můžeme také mezi sklem průsvitným nebo průhledným (čirým). Průsvitné lépe chrání rostliny před slunečními paprsky a nemusíte tak v horkých slunečných dnech řešit zastínění.

Mezi výhody skleněné výplně  tedy patří skutečnost, že propouští dovnitř kolem 90% slunečního světla, velmi dobře odolává chemickým vlivům, jeho životnost je téměř neomezená.

Nevýhodou jsou jsou špatné izolační vlastnosti, zvlášť tehdy, chcete-li skleník vytápět, navíc při výrazném rozdílu vnější a vnitřní teploty dochází ke kondenzaci vlhkosti a na vnitřní straně se tvoří kapky. Další nevýhodou je křehkost a těžší manipulace.

Skleníky z polykarbonátu

Polykarbonát má výborné tepelně-izolační vlastnosti, což oceníme zejména na začátku pěstební sezóny, teplo, které se naakumulovalo přes den tak rychle nevyprchá a nehrozí, že rostliny pomrznou. Dále polykarbonát rovnoměrně rozptyluje sluneční paprsky a tím zabraňuje spálení rostlin. Další výhodou polykarbonátu je pak odolnost, je lehký, pružný a snadno se s ním manipuluje.

Nevýhodu je o něco nižší propustnost světla, ta  se pohybuje podle typu zasklení v rozmezí od 70 do 85 % a díky své nízké váze snižuje odolnost skleníku vůči větru.

Materiál konstrukce

V dnešní době se nejčastěji setkáváme buď s hliníkovou nebo pozinkovanou konstrukcí.

Hliníkové skleníky

Hliníkové skleníky se vyznačují lehkou nerezavějící konstrukcí. Dnes jsou tyto skleníky mnohem odolnější vůči větru i sněhovému zatížení, jejich konstrukce je pevná. Další výhodou je jejich tepelná izolace, kdy velmi malá plocha profilů zajišťuje minimalizaci tepelného mostu. Jako výplň se používá polykarbonát. Nevýhodou je vyšší cena.

Pozinkované skleníky

U pozinkovaných skleníků se jako výplň používá jak sklo, tak polykarbonát. Pozinkované skleníky se vyznačují velmi robustní konstrukcí, odolává proto větru i sněhové nadílce. Výhodou je i dlouhá životnost.

Příslušenství ke skleníkům

Pokud jste zdárně zvládli výběr skleníků, můžete ho vybavit příšlušenstvím, které vám usnadní a zpříjemní jeho využívání.

Zavlažování vám ve skleníku ušetří spoustu času a námahy, poskytne rostlinám optimální podmínky pro jejich růst (vlhkost, výživa, závlaha) a tím dosáhnete vyšších výnosů

Automatický otvírač oken je šikovný pomocník, který se postará o vhodné klima ve skleníku i když nebudete doma a nebudete mít možnost pravidelně větrat. Pracuje na principu roztažnosti látky a zajišťuje otvírání skleníkových oken podle vnitřní teploty.

Police a regály do skleníku vám ušetří mnoho prostoru a můžete si na ně moci odkládat nářadí nebo květináče.

Teploměry a vlhkoměry

Vyvýšené záhony

Vyvýšené záhony se v posledních letech těší stále větší oblibě a zažívají nebývalý rozmach. Ať už vás na zahradě omezuje nevhodná půda, máte problémy se zády a nechcete se ohýbat nebo byste rádi zahradu zpestřili zajímavým a estetickým prvkem, ideálním řešením by pro vás mohly být vyvýšené záhony.

Jak už název napovídá, jedná se o místa na pěstování, která jsou záměrně vyvýšená nad stávající terén. Výška záhonu může být zcela libovolná, podle individuální potřeby. Založení vyvýšeného záhonu rozhodně stojí za vyzkoušení a kdo s ním má zkušenost, většinou se ke klasickým záhonům už nevrátí.

Výhody vyvýšených záhonů

Jak už bylo zmíněno, ne každý má to štěstí mít na zahradě úrodnou půdu, zvláště, pokud máme velmi jílovitou nebo naopak písčitou půdu, se pěstování příliš nedaří. Vyvýšený záhon tedy umožňuje pěstovat i na místech, kde to předtím nebylo vůbec možné. Vnitřek vyvýšeného záhonu je vyplněn velkým množstvím postupně se rozkládající organické hmoty, díky tomu je následný substrát velmi kvalitní, kyprý a úrodný.

Ve vyvýšeném záhonu se díky vyššímu obsahu humusu a teplejšímu mikroklimatu, díky tlení organické hmoty, dočkáme velmi bohaté úrody. Díky vyšší teplotě půdy navíc rostlinky přečkají i přízemní mrazíky.

Pokud vespod použijete například králičí pletivo, vyvýšené záhony ochrání úrodu před zvířaty (myši, hryzci aj.), ale také před psími mazlíčky.  Dále se ve vyvýšeném záhonu snadněji odolává plevelu.

V neposlední řadě  je to snadnější údržba, kdy se nemusíme ohýbat a naše páteř netrpí.

Aby bylo dosaženo nejlepších možných výsledků, je třeba vyvýšený záhon správně založit.

Pokud se na pozemku vyskytují v hojnější míře hlodavci, je vhodné do spodní části například králičí pletivo, na něj položíme bariéru proti plevelu, což může být například zahradní fólie, mohou to být i kartónové krabice (bez potisku).

Jako další přijdou drobné větve, kořeny rostlin, dřevěné štěpky, piliny, hobliny, listí, poté zemina s trávou (travní drny ukládáme kořeny vzhůru, aby se urychlilo odumírání rostlin a jejich rozklad) a organický hnůj, přidat můžeme shnilé ovoce a zeleninu i jiný organický odpad z kuchyně a zahrady a jednoletý hrubý kompost. Na tyto vrstvy pak v dostatečné vrstvě, alespoň 45 cm, rozprostřeme vyzrálý jemný kompost nebo pěstební substrát.

Nevýhody vyvýšených záhonů

Samozřejmě mají vyvýšené záhony i určitá negativa o kterých se zmíníme. Mezi tyto nevýhody patří fakt, že půda ve vyvýšených záhonech rychleji vysychá a proto je třeba přizpůsobit zálivku a pomoci si můžeme také mulčováním vhodným materiálem (seno, tráva, štěpky). Ideálním řešením je napojení na kapkovou závlahu.

Další nevýhodou je skutečnost, že nevydrží navěky. Materiál uvnitř se rozkládá a záhony se postupně slehávají, proto každý rok musíme záhon doplňovat o vrstvu kompostu.

Vhodné rostliny pro pěstování

Jak již bylo řečeno výše, vyvýšený záhon poskytuje velké množství živin a to především v prvním roce, proto můžeme pěstovat náročnou zeleninu, jako jsou košťáloviny, okurky, cukety, celer, rajčata nebo brambory. V dalších letech to může být kořenová, saláty, jahody atd.

Samozřejmě se nemusíme omezovat pouze na zeleninu, pokud máme vyvýšený záhon i jako dekorativní prvek, kvetoucí trvalky i letničky v něm vypadají velmi efektně.