Archiv rubriky: Pěstování

Jak vybudovat krásný trávník

Krásný a hustý trávník je sen snad každého zahradníka. Jeho splnění není vůbec nemožné, je však třeba dodržovat následující doporučení, jak už při jeho zakládání, tak při následné údržbě.

Příprava půdy a vyrovnání terénu

Ze všeho nejdříve musíme dokonale připravit půdu. Tento krok je mimořádně důležitý a rozhodně ho nepodceňujte. Ideální půda pro pěstování trávníku se vyznačuje vyváženým zastoupením jílu a písku, proto pokud máme půdu příliš jílovitou, můžeme ji vylehčit středně jemným pískem.

Odstraníme kameny, zbytky kořenů a další nežádoucí předměty a pozemek urovnáme do požadovaného tvaru. Terén lze vyrovnat vrstvou štěrku, který bude zároveň sloužit jako drenážní vrstva. Podle potřeby můžeme do této vrstvy vložit drenážní trubku, pokud trávník zabírá větší plochu je vhodné zvážit použití některého ze závlahových systémů. Na štěrk rozprostřeme vrchní vrstvu půdy, která by měla mít tloušťku alespoň 20 cm. Vrstvy několikrát zválcujeme trávníkovým válcem.

Následně půdu řádně prokypříme alespoň do hloubky rýče. Při větší rozloze trávníku nám práci velmi usnadní kultivátor. Poté půdu vyhladíme pomocí hrábí.

Takto připravenou půdu necháme 2 – 3 týdny odpočívat, půda se zhutní a nebude docházet k propadávání. Poté provedeme mechanické nebo chemické odplevelení pozemku, které podle potřeby opakujeme. Až plevel odstraníte, můžete do půdy aplikovat přípravek na zkvalitnění, jako je substrát, a hnojivo.

Termín vysetí a výběr osiva

Termín výsevu travního osiva vychází z období, kdy je nejvyšší pravděpodobnost zachování optimálních podmínek pro klíčení a vzcházení osiva. V praxi zakládáme trávníky výsevem ve dvou termínech, a to na jaře a na podzim, konkrétně duben, květen a září poskytují většinou nejlepší klimatické podmínky. Přihlédnout musíme i ke konkrétním podmínkám jako je poloha, nadmořská výška atd.

Při zakládání trávníku hraje výběr osiva klíčovou roli, určuje vlastnosti a charakter budoucího trávníku, proto jeho výběr v žádném případě nepodceňujte. Je důležité si odpovědět na otázku, k jakému účelu má trávník sloužit a v jakých podmínkách bude růst. Jiný typ je vhodný, pokud bude sloužit pro reprezentativní účely, nebo pokud bude zatěžován hrou dětí nebo jiným pohybem. Dále je vhodné zvážit, kolik vlhkosti a světla bude mít k dispozici. Výběr travních směsí je široký, proto zajisté najdete tu pravou, přesně pro vaše podmínky.

Výsev

Před výsevem travní směs důkladně promícháme, aby se jednotlivé traviny rovnoměrně rozdělily a trávník získal stejnorodý vzhled. Pro dosažení hustého a odolného trávníku je třeba vysít 20 – 30 g travní směsi na 1 m2 v návaznosti na kvalitě půdy, druhu travní směsi a technice výsevu.

Technika výsevu závisí na našich možnostech a podmínkách. Na menších plochách výsev provádíme většinou ručně. Můžeme si pomoci rozdělením pozemku na menší části, například použitím provázku. Odvážíme si množství osiva podle velikosti plochy a rozdělíme ho na dvě poloviny, první polovinu vyséváme rozhozem při chůzi jedním směrem a druhou polovinu vyséváme kolmo na tento směr, tím docílíme rovnoměrného výsevu. Po výsevu osivo lehce zapravíme hráběmi a zválcujeme zahradním válcem.

Na velké plochy můžeme použít secí strojek, výsev je rovnoměrnější a spotřeba osiva není zbytečně vysoká.

První péče

Důležitá je stálá vlhkost pozemku během prvního měsíce, kdy jednotlivé druhy trav vzcházejí, dle zvolené travní směsi osivo vzchází za 20 – 35 dní. Jakmile osivo zaschne, pak nevyklíčí a výsledkem bude trávník s prázdnými místy.  Pokud neprší je trávník vhodné zalévat i třikrát denně, nejlépe v ranních nebo večerních hodinách. Při zalévání pozor na vyplavení osiva proudem vody, nejvhodnější je použí zahradní rozstřikovač s jemným rozstřikem.

Sečení

Čas na sečení nově založeného trávníku nastane asi po 8 týdnech při výšce cca 80 – 100 mm, sečeme maximálně o jednu třetinu z délky rostlin. Prvním sekáním se zlikviduje většina jednoletých plevelů, které vzcházejí současně s osivem. Další sečení se opakuje podle typu trávníků a přírůstků. Ideální je sekat 1-2krát týdně na výšku minimálně 3 cm kvalitní sekačkou nebo zahradním traktorem.

Hnojení

Hnojení je velmi důležité pro doplnění živin a podpoření zdravého růstu trav, pro zabarvení a odolnost a správný kořenový systém. I mezi hnojivy existuje velké množství druhů a variant. Volit můžeme mezi hnojivy organickými, minerálními nebo kombinovanými.

První hnojení na začátku jarní sezóny se doporučuje v dubnu a mělo by se skládat z dusíkatého hnojiva na růst, dále fosforu na posílení kořenů a to hlavně právě u mladých trávníků. Další hnojení by mělo proběhnout v červnu, potom v září a ke konci října. Přihlédnout samozřejmě můžeme ke klimatickým podmínkám.

Hnojit bychom neměli v horkých dnech za plného žáru a po dešti. Ideálně hnojíme před zálivkou nebo před deštěm.

Na větší trávníky je velice vhodné pořídit rozmetač hnojiva, který zajistí ideální aplikaci.

Jak na vlastní sazenice

Pokud nedáte dopustit na zeleninu z vlastní sklizně, ale zatím jste si netroufli vypěstovat vlastní sazeničky jste tady správně. Připravili jsme pro vás stručný návod na výsev v podstatě čehokoli. Sazeničky vás vyjdou podstatně levněji a i když to stojí trochu času a úsilí, odměnou vám budou skutečně silné a odolné sazenice.

1. Pořízení semen

Tajemství úspěchu začíná právě u semen. Obal je vždy označen odrůdou a dobou výsevu. Pokud máme zásoby z dřívější doby, je vhodné překontrolovat stáří osiva, s každým měsícem totiž klíčivost semen klesá. Pokud si nejsme jisti, je lepší si pořídit semena nová, ze kterých nám jistě většina vysetých semen vyklíčí.

S vyséváním nespěcháme, pokud si nejsme jisti, držíme se doporučením výrobce, které je uvedené na sáčku se semeny.

2. Vlastní výsev

Je-li vhodná doba pro výsev, vysejeme semínka do substrátu pro výsev a množení do nádoby, která bude mít vespod odtokové díry nebo je třeba na dně zajistit drenáž z kamínků nebo například keramzitu. Ideálně použijeme vydezinfikované nádoby. Důležité je nádobu naplnit substrátem až po okraj a před výsevem je vhodné substrát zvlhčit. Drobná semena mohou většinou vzcházet jen z povrchu půdy, větší semena nejčastěji vyséváme tak hluboko, jak jsou velká, maximálně do dvojnásobku jejich velikosti. Aby semena vyklíčila, potřebují příznivé podmínky, tedy přiměřenou vlhkost, teplotu a výživu. Po výsevu opatrně  porosíme vodou, abychom semena nevyplavili, nejlepší je v tomto případě použít rozprašovač, zakryjeme igelitem nebo přiklopíme průhledným víkem v případě různých druhů minipařenišť. V této fázi nezáleží ani tolik na světle (kromě pár výjimek, které se sejí na povrch substrátu), jako na teple, proto je třeba nádobu umístit na teplé místo. Substrát udržujeme vlhký, ale ne přelitý.

3. Sazeničky

Po vyklíčení nastává změna podmínek. Jakmile se objeví rostlinky, nezáleží už tolik na teple, ale záleží především na světle. Sundáme z nádoby igelit nebo víko, tím snížíme teplotu a musíme zajistit co nejvíce světla. Pokud rostlinky nebudou mít dostatek světla budou mít tendenci se za světlem vytahovat a výsledkem budou dlouhé a slabé sazenice.

4. Pikýrování neboli přepichování sazenic

V okamžiku, kdy semínko vykoukne ze země, nasadí první dva lístky, kterým se říká děložní. Jakmile rostlinkám narostou dva pravé lístky je čas přesadit je samostatně do většího. Vybereme vhodné nádoby, ideálně menší květináče s otvory pro odtok přebytečné vody a nasypeme pěstební substrát. Pikýrovacím kolíkem nebo jiným nástrojem zajedeme opatrně pod sazeničku, rostlinku vyrýpneme a vložíme do nové nádoby až po první lístky. Lehce upěchujeme a zalijeme.

Jakmile nastane doba, kdy chceme dát sazenice ven, ať už na záhon či do skleníku přichází čas na poslední přesazení. V této fázi má sazenice již bohatě rozvinutý kořenový systém, proto s nimi zacházíme velmi opatrně. Lehce zatlačíme z obou stran květináče nebo sadbovače a opatrně celý kořenový bal vyklopíme, vložíme na konečné stanoviště, přihrneme substrát, zlehka upěchujeme a zalijeme.

První stupeň jsme zvládli a při správné péči se můžeme těšit na bohatou úrodu. Hodně pěstitelských úspěchů!

Květináče

Květiny nás těší svou pestrostí, barvami a vůní a správně zvolený květináč podtrhne jejich přirozenou krásu, napomůže jejich správnému růstu a stane se skvělým doplňkem ať už doma, na balkóně, terase nebo zahradě. Můžeme vybírat z nespočetného množství materiálů, tvarů a barev.

V prvé řadě bychom měli odlišit, zda hledáme květináč nebo obal na květináč. Květináč má ve dnu otvory, kterými může přebytečná voda odtéct. Obal na květináč vodu zadrží a plní především estetickou funkci.

V podstatě můžeme volit mezi třemi typy nádob. Je to květináč s miskou, kde dekorační funkci plní právě květináč, který má na dně otvory, jimiž odteče přebytečná voda a tu zachytí právě miska. Jako další můžeme vybrat plastový květináč, který vložíme do obalu na květináč. Obal plní hlavně dekorační funkci, ale také zachytává přebytečnou vodu. A třetí možností je samozavlažovací květináč, který je složený ze dvou nádob. Pomocí knotů je voda ze spodní nádoby přiváděna přímo k rostlině a díky mezeře mezi nádobami je zaručeno, že kořeny zůstanou provzdušněné a substrát už nikdy nebude přemokřený.

Typy květináčů podle umístění

Při výběru květináče už máme zřejmě předem jasno, kam květináč umístíme, zda do interiéru nebo exteriéru.

Květináče určené do exteriéru jsou odolnější proti přemokření a mrazu, měly by být také dostatečně stabilní a odolné vůči nárazu a také UV záření. Květináč určený do exteriéru většinou není problém umístit také uvnitř.

Při výběru květináče do interiéru je to jednodušší, většinou řešíme, aby byl dekorativní a dostatečně velký pro danou rostlinu. Pokud vybíráte květináče pro menší místnost, je lepší zvolit vzhledově podobné květináče, spousta malých květináčků by pokoj ještě víc zaplnilo a zmenšilo.

Velikost květináče

Šířka i výška by měla odpovídat velikosti rostliny a musí nabídnout dostatečný prostor pro kořeny. Pokud si nejste jistí, vždy vyberte květináč raději o trochu větší, aby měla rostlina prostor pro růst. Při přesazování vybíráme květináč asi o 20% větší, než je původní.  Kolem kořenového balu by měl zůstat prostor 5 cm a měl by být 3-4 cm pod okrajem květináče. Obal na květináč by měl být tak velký, aby květináč překryl a mezi obalem a květináčem by měla zůstat mezera alespoň 1-2 cm.

Tvar a barva

Tvar a barva květináče by měla ladit s místem, kde je umístěn a zároveň i s rostlinou.

Barvu květináče můžete ladit s listy nebo květy rostliny, nebo s barvou interiéru, záleží také na vašem vkusu. Pokud si nejste jisti jakou barvu zvolit, osvědčená je bílá. Ta se hodí ke každé rostlině, i do každého interiéru.

Každé květině sluší jiný tvar a barevnost květináče. Univerzální rada říká, že čím bohatší a barevnější rostlina, tím jednoduší květináč by měla mít a naopak.

V současnosti jsou trendem spíše jednobarevné květináče jednoduchých tvarů.

Materiál květináče

Keramické květináče

V současnosti jsou k dispozici v celé řadě barevných kombinací a patří k velmi rozšířeným. Můžete je použít jak v interiéru, tak v exteriéru. Výhodou tohoto typu květináče jsou pórovité stěny, z nichž se dobře odpařuje voda, substrát tedy poměrně rychle vysychá a tím se rostlina lépe chrání před přílišným přemokřením. Za jednu z nevýhod lze u keramických květináčů označit vyšší hmotnost. Minusem je samozřejmě i to, že se snadněji rozbíjejí.

Plastové květináče

Plastové květináče jsou oproti páleným je levnější, lehčí a nerozbitné. Mají však stěny bez pórů, proto v nich substrát hůře vysychá a kořeny častěji postihuje hniloba. Proto byste v nich měli květiny zalévat méně často. K jejich výhodám patří již zmíněná nižší cena, nenáročnost na údržbu a velké množství barev a tvarů. Nejsou však příliš vhodné pro venkovní použití.

Betonové květináče

Betonové květináče jsou vhodné pro vnitřní i vnější použití, jsou odolné proti povětrnostním vlivům a dostatečně stabilní. Velmi dobře se vyjímají v moderní zahradě.

Ratanové květináče

Přírodní ratan lze použít v interiéru, ale pro venkovní použití není příliš vhodný vzhledem k malé odolnosti vůči povětrnostním podmínkám a vlhku. Jako náhrada ratanu se používá umělý ratan, tzv. Polyratan, ratanové pruhy jsou nahrazeny dráty, které jsou potažené umělou hmotou. Vzhled velmi dobře imituje povrch a barvu přírodního ratanu. Květináče z umělého ratanu jsou odolné a výhodou je i snadná údržba.

Dřevěné květináče

Dřevěné květináče perfektně zdůrazňují estetické vlastnosti rostlin, které jejich nevšední stěny hostí. Dřevo je tradičním a krásným, přírodním materiálem a pokud je dobře ošetřeno, svého majitele těší velmi dlouho.

Kovové květináče

U kovových květináčů je nutná povrchová úprava, která chrání před korozí. Obsahují vnitřní látkovou vrstvu, která zabraňuje kontaktu zeminy s pozinkovaným povrchem. Pozor musíme dát na kyselost některých hnojiv, která může nepříznivě působit na kovový povrch.

Do kovových květináčů řadíme i nerezové květináče, které zaujmou především svým moderním vzhledem. Jejich výhodou je vysoká pevnost, odolnost a zároveň nízká váha. Můžeme je umístit jak v moderním interiéru i exteriéru.

Samozavlažovací květináče

Samozavlažovací květináče se stávají stále populárnější, jsou přínosné pro rostliny a pohodlné pro vás, protože odpadá nutnost pravidelné zálivky. Odjezd na dovolenou není v případě použití samozavlažovacích květináčů pro květiny žádná katastrofa. Jejich design se v posledních letech výrazně rozšířil a je opravdu z čeho vybírat. Funkční samozavlažovací květináč by měl obsahovat hladinoměr, zalévací šachtu, knot, rezervoár vody a prostor pro cirkulaci vzduchu. Další výhodou je, že nedochází k odplavování živin a díky pravidelnému režimu si substrát udržuje ideální vlastnosti.

Květináče pro orchideje

Orchideje jsou při výběru nádoby specifickou skupinou. Ideální umístění je v průhledné nebo alespoň průsvitné nádobě, aby ke kořenům mohlo světlo, protože u těchto orchidejí probíhá fotosyntéza nejen v listech, ale i kořenech. Květináč by měl být maximálně vzdušný, tedy ideálně hodně děrovaný, aby substrát prosychal co nejrovnoměrněji, což je důležité pro zdravý růst těchto květin.

Závěsné květináče

Na balkónu, terase i v pergole skvěle uplatníte závěsné květináče. Závěsné květináče jsou ideální k pěstování převislých nebo popínavých rostlin. K dispozici jsou opět různé barvy i tvary, zakoupit se dají také jako samozavlažovací.

Nástěnné a vertikální květináče

Dát si květináč na stěnu není žádný problém. Toto řešení využijete zejména v místech, kde není místa nazbyt, zároveň můžou tyto květináče být výrazným designovým prvkem.

Květináče na zábradlí

Květináče určené přímo na zábradlí skvěle ozdobí váš balkón nebo terasu, odpadne starost s jejich uchycením a umístit je můžeme i ve velmi malém prostoru.

Truhlíky

Truhlíky jsou stálice v sortimentu květináčů. Máloco dokáže prozářit okna záplavou barevných květů tak, jako vhodně zvolený osázený truhlík. Truhlíky využíváme většinou při sázení skupiny menších rostlin a také na letničky.

Truhlíky jsou vyráběny z různých materiálů, plastové, dřevěné, z umělého ratanu i pozinkované.

Stejně jako u květináčů jsou výbornou volbou samozavlažovací truhlíky. Tyto truhlíky se postarají o to, aby měly rostliny vždy dostatečnou vláhu. Stačí jednou za pár dnů nalít do zásobníku vodu a rostliny si samy vezmou tolik, kolik potřebují. Samozavlažovací truhlík je rozdělen na dvě části, do horní nasypete substrát a zasadíte rostliny, stejně jako u běžného truhlíku, ve spodní části se nachází zásobárna vody. Voda prosakuje nahoru a tím poskytuje rostlinám dostatek vláhy. Existují dva způsoby, kterými se voda dostává ke kořenům. První je pomocí tkaných knotů, které do sebe vsakují vodu a vedou skrz mezi-dno do horní části se substrátem, který soustavně zvlhčuje. Druhým způsobem je přirozený přísun vody přes kořeny, kdy má truhlík v mezi-dně výběžky, které jsou zaplněné zálivkou a do kterých rostlina prodlužuje kořeny a vezme si tolik vody, kolik potřebuje.

Truhlíky na zábradlí

Truhlíky na zábradlí jsou velmi praktické a v současné době roste jejich obliba. Umožňují ozdobit váš balkón nebo terasu bez nutnosti složité instalace. Uchycují se samotným truhlíkem, který má pro zábradlí připravený prořez.

Vyvýšené záhony

Vyvýšené záhony se v posledních letech těší stále větší oblibě a zažívají nebývalý rozmach. Ať už vás na zahradě omezuje nevhodná půda, máte problémy se zády a nechcete se ohýbat nebo byste rádi zahradu zpestřili zajímavým a estetickým prvkem, ideálním řešením by pro vás mohly být vyvýšené záhony.

Jak už název napovídá, jedná se o místa na pěstování, která jsou záměrně vyvýšená nad stávající terén. Výška záhonu může být zcela libovolná, podle individuální potřeby. Založení vyvýšeného záhonu rozhodně stojí za vyzkoušení a kdo s ním má zkušenost, většinou se ke klasickým záhonům už nevrátí.

Výhody vyvýšených záhonů

Jak už bylo zmíněno, ne každý má to štěstí mít na zahradě úrodnou půdu, zvláště, pokud máme velmi jílovitou nebo naopak písčitou půdu, se pěstování příliš nedaří. Vyvýšený záhon tedy umožňuje pěstovat i na místech, kde to předtím nebylo vůbec možné. Vnitřek vyvýšeného záhonu je vyplněn velkým množstvím postupně se rozkládající organické hmoty, díky tomu je následný substrát velmi kvalitní, kyprý a úrodný.

Ve vyvýšeném záhonu se díky vyššímu obsahu humusu a teplejšímu mikroklimatu, díky tlení organické hmoty, dočkáme velmi bohaté úrody. Díky vyšší teplotě půdy navíc rostlinky přečkají i přízemní mrazíky.

Pokud vespod použijete například králičí pletivo, vyvýšené záhony ochrání úrodu před zvířaty (myši, hryzci aj.), ale také před psími mazlíčky.  Dále se ve vyvýšeném záhonu snadněji odolává plevelu.

V neposlední řadě  je to snadnější údržba, kdy se nemusíme ohýbat a naše páteř netrpí.

Aby bylo dosaženo nejlepších možných výsledků, je třeba vyvýšený záhon správně založit.

Pokud se na pozemku vyskytují v hojnější míře hlodavci, je vhodné do spodní části například králičí pletivo, na něj položíme bariéru proti plevelu, což může být například zahradní fólie, mohou to být i kartónové krabice (bez potisku).

Jako další přijdou drobné větve, kořeny rostlin, dřevěné štěpky, piliny, hobliny, listí, poté zemina s trávou (travní drny ukládáme kořeny vzhůru, aby se urychlilo odumírání rostlin a jejich rozklad) a organický hnůj, přidat můžeme shnilé ovoce a zeleninu i jiný organický odpad z kuchyně a zahrady a jednoletý hrubý kompost. Na tyto vrstvy pak v dostatečné vrstvě, alespoň 45 cm, rozprostřeme vyzrálý jemný kompost nebo pěstební substrát.

Nevýhody vyvýšených záhonů

Samozřejmě mají vyvýšené záhony i určitá negativa o kterých se zmíníme. Mezi tyto nevýhody patří fakt, že půda ve vyvýšených záhonech rychleji vysychá a proto je třeba přizpůsobit zálivku a pomoci si můžeme také mulčováním vhodným materiálem (seno, tráva, štěpky). Ideálním řešením je napojení na kapkovou závlahu.

Další nevýhodou je skutečnost, že nevydrží navěky. Materiál uvnitř se rozkládá a záhony se postupně slehávají, proto každý rok musíme záhon doplňovat o vrstvu kompostu.

Vhodné rostliny pro pěstování

Jak již bylo řečeno výše, vyvýšený záhon poskytuje velké množství živin a to především v prvním roce, proto můžeme pěstovat náročnou zeleninu, jako jsou košťáloviny, okurky, cukety, celer, rajčata nebo brambory. V dalších letech to může být kořenová, saláty, jahody atd.

Samozřejmě se nemusíme omezovat pouze na zeleninu, pokud máme vyvýšený záhon i jako dekorativní prvek, kvetoucí trvalky i letničky v něm vypadají velmi efektně.